Věda je také o setkávání: Junior Academy přivedla do Ostravy mladé výzkumníky z různých zemí
Program vznikl v rámci projektu DigiWELL, který si kromě výzkumu klade za cíl také propojovat a vzdělávat mladé vědce. 3. listopadu se účastníci poprvé setkali osobně – v inspirativních prostorách secesní Grossmannovy vily.
Do Ostravy dorazilo přibližně čtyřicet výzkumníků. „Jde o skupinu doktorandů a postdoktorandů, kteří se zabývají výzkumem v oblasti digitálního wellbeingu,“ vysvětluje hlavní řešitelka projektu DigiWELL prof. Steriani Elavsky z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.
„Zároveň je pro nás velmi důležité udržovat kvalitní komunikaci napříč výzkumnými týmy v rámci projektu. Na DigiWELL spolupracuje přes 150 vědců z osmi institucí a ne vždy přesně víme, kdo zrovna co dělá, proto se snažíme hledat společnou řeč,“ doplňuje profesorka.
V projektu DigiWELL je pro nás velmi důležité udržovat kvalitní komunikaci napříč výzkumnými týmy.
Témata setkání vybrali organizátoři tak, aby pomohla mladým vědcům v jejich profesním rozvoji. Příspěvky na téma EMA (Matematické modely pro testování psychologických teorií) přednesli prof. Misha Pavel z Northeastern Univerzity v USA a Dr. Olga Perski ze Stockholmské univerzity. Prof. Holly Jimison pak předala účastníkům své znalosti v příspěvku Využití modelů změny zdravotního chování pro tvorbu intervenčních sdělení.
Česká věda na evropské úrovni
Setkání v secesních kulisách se zúčastnil i juniorní vědec z Ostravské univerzity Mgr. Radim Lískovec. „Jsem rád, že jsme se podívali i mimo naše obvyklé pracoviště a univerzitu. Myslím, že změna prostředí může podnítit naše přemýšlení a přinést nové podněty,“ komentuje výzkumník.
Česká věda se z jeho pohledu začíná přibližovat evropským standardům. „Samozřejmě tu stále existují určitá úskalí, která doprovázejí mladé vědce, například otázky financování doktorandů a stipendií. Postupně se to však zlepšuje,“ říká.
Jedním dechem dodává, že Česká republika má díky své poloze uprostřed Evropy a velmi dobrému renomé ve vědeckém světě, a to umožňuje snadněji navazovat kontakty. „A právě ty jsou pro mladé a začínající vědce klíčové, aby se mohli zapojit do mezinárodního kontextu,“ říká.
Networking mezi vědci je fajn
Tento pohled potvrzuje i Mgr. Anna Kubelková z Psychologického ústavu Akademie věd ČR. „Příležitosti se rozvíjejí. Stále je prostor ke zlepšení, ale ta motivace a chuť posouvat věci dál tu rozhodně je. Jsme na dobré cestě a jsem ráda, že toho můžu být součástí,“ říká.
Dodává také, že velkým přínosem setkání je pro ni propojení lidí napříč oborem: „Člověk pozná ostatní, kteří se vědou zabývají. Když pak pracuji na určitém tématu, vím, na koho se obrátit. To propojování lidí je ve vědecké komunitě opravdu cenné,“ uzavírá.
